Právě začínáme, prosím mějte s námi trpělivost. Děkujeme!!!

Plicní sanatorium bez dechu

19. prosince 2017 v 20:33 | TheMelin + Calwen
Krásný prázdninový den. 14 stupňů, zataženo a mírný déšť. Ideální na poleženíčko u vody. Proto vyrážíme na průzkum dalšího zajímavého místa - opuštěného areálu plicní léčebny.
Zastavujeme poblíž a v dešti vyrážíme obhlédnout situaci.




Nevypadá to z počátku dobře. Areál sice navazuje na les, ale některé budovy jsou přestavěny na bytovky a uvnitř se svítí. Navíc každých deset metrů svítí cedule s reklamou na kamerový systém. Procházíme tedy kolem plotu. Pusté pavilony se táhnou nekonečně daleko a všechny jsou propojeny jakousi spojovací chodbou.
Kolem jedné z budov, kde panuje čilý život, procházíme. Spatřujeme skulinku, ale všetečná babka nás zkoumavě sleduje z balkonu. Je jasné, že tam bude stát klidně hodinu a tak pokračujeme a mizíme jí za stromy.
Calwen má krásně nepromokavou bundu, zatímco já nasávám déšť plnými doušky. Areál vypadá nedobytně. Nikde nevidíme otevřené okno ani dveře. Sice jsme nejeli moc daleko, ale i tak nás to mrzí. Budovy lákají svou opuštěností a temnými okny.
Nakonec nacházíme skulinku a rozhodujeme nafotit léčebnu alespoň z venku.
Urychleně překonáváme otevřený prostor mezi pavilony a ukrýváme se pod stromem, který roste u spojovací chodby. Plán nevychází, protože cestě do hloubky areálu brání zmiňovaná chodba.
Krčíme se pod smrkem a začíná dost pršet. Zkoumavě koukám na jedno z oken a všímám si jistého detailu. Otisk podrážky na parapetu. Natahuji ruku a prstem lehce zatlačím.
"KVÍÍÍÍK" okénko se otevřelo. Kouknu na Calwen a ta jen zdvihne obočí. Hop, a již stojíme v chodbě.
Vyrážíme doprava.
Je vidět, že stěhování nemocnice bylo důkladné. Chybí vše včetně radiátorů. Pro jistotu je na dveřích každé místnosti napsáno slovo "čisto".
Z původního zůstal pouze zápach dezinfekce, tak specifický pro nemocniční budovy, a nátěr.
Přicházíme ke vstupu do první budovy. Na dveřích je červený nápis "PAVILON A".
Vystupujeme po schodech do přízemí.


Uvnitř budova vypadá mnohem hůř než z venku. Všude se odlupuje nemocniční nátěr v obrovských cárech. Uprostřed chodby, kterou lemují početné dveře pokojů, visí staré hodiny, které odměřovaly čas pacientů.
Pokoje sloužily dlouhodobě nemocným. V každém je toaleta a malá místnost. Vše je prázdné.
Postupujeme tedy kolem koupelen a dalších toalet do dalšího patra.
V patře nacházíme krom pokojů i klubovnu. Využíváme možnost a lezeme i na půdu a kontrolujeme strojovnu výtahu.
Na střechu buší déšť a je tu hrozné dusno, proto sestupujeme opět dolů.
V cestě do suterénu nám brání překážka v podobě dveří bez kliky. Jednu kliku jsem viděl o několik metrů zpátky. Vracím se pro ni, nasazuji a již jsme uvnitř.
Sklepení je úplně prázdné. Sloužilo nejspíše jako sklady a jedna místnost působí jako kotelna.
Vracíme se do hlavní chodby a mizíme ve spojovacím koridoru.


Celý areál je umístěn v kopci, proto i koridor stoupá mnoha schody kamsi do neznáma. Po stropě se vlní mnoho různých trubek. Působí tak celkem majestátně.
Postupně navštěvujeme další pavilony, celkem pět, ale nenabízí žádná překvapení. Všechny jsou v podstatě stejné.
Dvě patra pokojů, okno nad schodištěm, hodiny a odlupující se nátěr.
Spojovací koridor lemují z jedné strany technické místnosti a úplně prázdná knihovna. V jedné této boční místnůstce je uvězněn ptáček, který naráží do skla. Otvírám okna a Calwen jej směřuje ven.
Po úspěšné záchraně pokračujeme v průzkumu.
Spojovací koridor ústí do dvou budov, kde byly ordinace, laboratoře, kanceláře a technické zázemí.
Míjíme prokopané dveře vedoucí do kotelny. Po zemi se zde válí krásné propagandistické cedule z minulé éry vyzdvihující stav zdravotní péče.


Ačkoli je venku pěkně deštivo tak budova je stále vyhřátá z minulých dnů a těžký nemocniční pach zde celkem graduje. Sestupujeme tedy po schodišti do spodní části hlavní lékařské budovy, kde nacházíme rozlehlé prázdné skladiště a umývárny. V patře je kancelář ředitele, laboratoře, kterým dominují vstupní dveře s výdejním okénkem a cedulí "nebezpečí infekce", a prázdné ordinace.
Vystupujeme o patro výš a už podle popisku "barytová omítka" je jasné, že jsme u rentgenů. Hlavní rentgen je demontován, ale zbylo z něj pohyblivé rameno. Pach je tu extrémní a Calwen radši místnost opouští.
Se zadrženým dechem fotím a nakonec utíkám také.


Procházíme další ordinace. Z původního vybavení nezbylo vůbec nic a tak jdeme do další budovy, která je napojena chodbou. Calwen mizí v první chodbě a já procházím dalšími dveřmi. Oba současně vstupujeme do obrovské jídelny.
Je to největší místnost, jakou jsme zatím potkali. Všude je dostatek světla díky mohutným oknům. V čele místnosti je malé pódium. Celkově v nás místnost zanechává hluboký dojem.


S jídelnou sousedí i výdejna jídla.
Procházíme ostatní místnosti na patře a zaujímá nás netypicky vysoká místnost, kde je strojovna výtahu.
Zbývají spodní patra. Sestupujeme tedy a je nám jasné, že toto bylo technické srdce nemocnice. Bývalá pracoviště svářečů a obráběčů. Bohužel je veškeré vybavení také vystěhováno.
Noříme se tedy do suterénu, kde je další kotelna a mnoho elektrorozvaděčů. Většina vybavení je také odvezena.
Strávíme zde poslední minuty průzkumem většinou prázdných místností a pak pomalu směřujeme zpátky ke spojovacímu koridoru.
Venku přestává pršet a tak za sebou zavíráme okno a opouštíme areál. V sousedství se nachází ještě Jakýsi statek. Při jeho obhlížení sice nenacházíme cestu dovnitř, zato objevujeme zarůstající zahrádkovou kolonii, která v tomto nečase působí značně depresivně.
Začíná opět pršet a tak se kolem obydlených budov přesouváme k vozu a odjíždíme.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 19. prosince 2017 v 20:44 | Reagovat

Jste odvážní, já bych na průzkum takového místa neměla odvahu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama