Právě začínáme, prosím mějte s námi trpělivost. Děkujeme!!!

Sekačka na sál!

14. srpna 2017 v 17:18 | TheMelin
Projíždíme tichým městečkem. Dnes už máme za sebou několik objektů, ale chuť objevovat je obrovská a čas je nám nakloněn.
Odbočuji z hlavní silnice a projíždím mezi rodinnými domky. Calwen se rozhlíží kolem. Vůbec to nevypadá, že jsme tu správně. Když tu najednou se na levé straně objeví několikapatrová budova s mrtvými okny v neudržovaném areálu. Záložní, nikdy nevyužitá, vojenská nemocnice z éry komunismu.




Poklidně parkuji u hustého křoví, které navazuje, na dvojité oplocení. Nemocnice přímo sousedí s bytovou zástavbou, takže je tu velmi živo.
Nu což - nějak to dopadne.



Bereme vybavení a mizíme v křoví. Plot je po pár desítkách metrů povalen a překračujeme jej.
Druhý plot však stojí pevně, ovšem má své slabé místečko schované ve vysoké trávě a kopřivách. Jsme v areálu. Jako první míříme k malé budově, která sloužila jako technická pro nějaké vodohospodářství. Uvnitř je hromada slámy, tlakové lahve a neponičené zařízení s ukazateli tlaku.



Není zde moc co zkoumat a tak se blížíme k hlavní budově špitálu, která se před námi monumentálně tyčí a zakrývá slunce. Obcházíme ji zprava, kde je další technická budova. Tahle je jako ježek pokrytá hromosvodem. I zbylá elektroinstalace je speciální. V této budově se skladovaly hořlaviny a toto byla prevence před požárem a případným výbuchem. Nyní je však naprosto prázdná. Dveře, které se nepovedlo otevřít, někdo alespoň prořezal autogenem. Míříme dál. Za rohem hlavní budovy se nám naskýtá pohled na známé vybrakované vozidlo, zarůstající vegetací.
V rychlosti kontroluji ještě jednu malou budovu - nejspíš bývalou trafostanici, ale nic zajímavého v ní krom vyskládaných izolátorů není.
Jako magnet nás lákají pootevřené tlakové dveře ve vojenské zelené. Kryt CO! Uvnitř, je tma, tak vytahujeme dnes již po několikáté baterky a mizíme uvnitř. Je zde o poznání chladněji, což velice vítám. Chodbičky jsou poměrně úzké. Po stropě vede mnoho potrubí a kabeláže.
Fotím technologii, když tu se ozve rachot, až se mi naježí vlasy na zátylku. Calwen našla "fukar" vzduchu poháněný klikou. Funguje jak má, jen hrozně duní. V krytu krom náhradních dílů na ventilaci a pár místností není nic. Do budovy se dostat nedá a tak jej opět opouštíme. Venku mne zaujme okénko, pod kterým je židle. Sápu se nahoru a vidím jakési skladiště v suterénu nemocnice. Jako možný vstup ideální, ale nějak jsme zlenivěli tak se jdeme poohlédnout po jiném. Kousek dál svítí na dveřích nějaké oznámení.
Hm. Čtu nahlas: "zákaz vstupu, objekt střežen fotopastí". A tak se rozhlížíme a zubíme na všechny strany. Ať má tedy fotopast nějaký pořádný úlovek. Pokračujeme kolem budovy. Nacházíme schůdky do suterénu. Zamčeno. Nenecháme se odradit a jdeme dál. Nacházíme okénko pro vsypávání topiva. Ideální cesta dovnitř.
Skáču do uhlí a Calwen za mnou. Nacházíme se v kotelně. Potrubí, kohoutky, kotle… Ve vzduchu jsou cítit saze a maziva. Sestupujeme po kovových schůdcích do hlavního prostoru a kocháme se tou spletí železných hadů. Po dalších schůdcích vystupujeme vzhůru a nacházíme dveře.



Otvírám je a vidím klasický nemocniční suterén. Nemocnice je cítit i ve vzduchu. Je jasné, že jsme vevnitř. Začínáme s průzkumem. Míjíme mnoho skladišť se zbytky vybavení a bednami označenými azbukou. Krom zněti poničených věcí objevujeme i bednu plnou skleněných bažantů. V údržbářské dílně nachází Calwen dětské malby patřící Liboru K. Aniž bychom to teď věděli tak tohle jméno nás bude provázet celý průzkum.
Krom obrázků nacházíme i školní sešity. Opět na stejné jméno.
Za svitu baterek postupujeme temnou chodbou dál. V tichu ponurých stěn zní pouze naše kroky. V odbočce z hlavní chodby se vyloupne masivní rozvodna, již značně probraná. Světlo je zde jen od okének, silně pokrytých pavučinami. Hlavní chodba ústí dřevěnou mříží do menší haly, která odděluje technickou část od té nemocniční. Stojíme u paty hlavního schodiště. Dva mrtvé výtahy - jedna kabina sjetá zde a druhá kdesi v patrech nad námi. Vedle těchto osobních je tu i malý dopravní výtah.


Rozhodujeme se dokončit průzkum suterénu. V místnůstce vedle schodiště nacházíme několik ampulek s čirou kapalinou. Působí nepatřičně čistě v tom prachu kolem. Jdeme dál temnou chodbou. Nacházíme podivnou místnost, která je evidentně chladící. Tato navazuje na místnost pokrytou kachličkami. Patologie? Možná, těžko říci. Naproti je zase místnost se zvláštní sprchou, kterou lze sledovat pozorovacím okénkem. K tomu všemu zde panuje slušné šero.
Další místnost je zase vymalována nějakými "karate" obrázky s japonskou tématikou a plná zabalených papučí.
V hlavní chodbě je spousta nepořádku a nějaký vylitý olej. Opatrně jej překonáváme a nacházíme další, úzké schodiště.
Chceme jít ale tím hlavním, proto se z tohoto prazvláštního, temného koutu vracíme.
Po širokém nemocničním schodišti stoupáme vzhůru. Zhasínáme svítilny. Stojíme v hlavní hale přímo proti vstupu. Napravo jsou výtahy, s vylomenými dveřmi. Všude je nepořádek a zbytky vybavení.


Začínáme s prohlídkou levé části. Vchodové dveře jsou rozbité, a sklo z nich je všude po podlaze. Nepořádku dominuje potrhaná policejní páska. Nemocniční chodbu lemuje mnoho prázdných místností. Na jejím konci je navozeno mnoho předmětů a nacházím zde nějakou dokumentaci týkající se zákoníku práce a v sousední místnosti hliníkové vidličky napíchané do radiátoru. Calwen je o kousek přede mnou tak ji následuji. Procházím přes bizardní sprchy, až se ocitám v jakési recepci, na kterou navazuje správcovský byt. Nachází se zde něco málo nábytku a zbytky osobních věcí.
Vracíme se přes sprchy do hlavní haly a jdeme na druhou část budovy. Vedle výtahů je chodba do dalšího křídla. Míjíme uschlé květiny a vcházíme do kuchyně. Do tohoto křídla silně zatéká a tak jsou stěny pokryté zelenou plísní, která krásně kontrastuje s bílými doplňky.
Kuchyň je naprosto prázdná - podle informací nebyla ani nikdy vybavena. Z podlahy trčí připravené potrubí a kabeláž. Míjíme chladící místnosti a procházíme zadní část. Vše je prázdné a všudypřítomné je i kapání ze stropu. V jedné místnosti jsou ovšem vyrovnány desítky dílů nemocničních lůžek.
Vracíme se dvojitými dveřmi spojovací chodbou do hlavního křídla. Zaujme mne klíč, který je v zámku. Otáčím jím. Tiše cvakne, jakoby se ho všudypřítomný rozklad ani nedotkl. Pokračujeme dále a opět nacházíme mnoho prázdných místností na jedné straně, koupelny a toalety na straně druhé.
V některých koupelnách je dokonce vana. Na oknech jsou stahovací plátěné rolety.
Vracíme se do haly a vystupujeme o patro výš. Opět chybí dveře výtahu a samotná šachta působí mocně. Relativně v pořádku je alespoň dopravní výtah.


Levá strana je v podstatě nezajímavá až na nemocniční atmosféru prázdnoty. Jen řady stejně prázdných místností různých velikostí. Světlo na chodbu proudí přes luxferové stěny. Vracíme se do haly u schodiště a míříme na druhou stranu. Tedy opět spojovací chodbou nad kuchyň. Tady to již vypadá zajímavěji. Hlavní hala křídla je vysoká. Jedna strana je porostlá kapradím a silně protéká. Voda odhaluje holé cihly. Procházíme dvoukřídlé nemocniční lítačky. Uprostřed haly stojí sekačka na trávu. Působí to dosti zvláštně obzvlášť po tom, co nám dochází, že místnosti kolem jsou operační sály, které nebyly nikdy použity.
Zelené kachle, vlhkost a potemnělost. Na samotné sály navazují místnůstky pro přípravu chirurgů, které jsou plné umyvadel. V jedné boční místnosti je jakási laboratorní skříň. I rentgenová místnost tu je. Mlčky a tiše protínáme prostor. V posledním sále nás čeká překvapení v podobě připravené židle a kožené oprátky, která drží na základně sejmutého nemocničního světla.
Pro poslední hovor lze využít připravený telefon.
Bylo by zajímavé na tohle natrefit třeba za deště, když už se smráká.



Cvakání foťáku působí nepatřičně, až nepříjemně a snoubí se s kapáním vody. Za jedním sloupem nacházíme opřenou berli. Dostatečně nasyceni ponurostí se vracíme do hlavní budovy.
Zbytek chodby je opět stejný jako o patro níže. Jen stěny jsou občas pokryté sprejerskými výtvory. Vzduch je pěkně těžký jak se slunce opírá do budovy. Stoupáme o patro výš.
Opět prázdné patro až na jednu místnost. Otevíráme dveře. Ve veliké místnosti je vyrovnáno mnoho nosítek, včetně nerozložených, umístěných v bednách.
Uprostřed toho všeho Je "vyšetřovací" stoleček s židličkami a lampou. Někdo si zase hrál. Ale působí to pěkně…
Další zajímavostí je archiv, plný seznamů objednávek na zažloutlých papírech i stohy prázdných dotazníků a objednávkových listů. Calwen nachází v jednom sešitu dopis psaný tužkou od někoho nějaké slečně vedený v depresivním monologu. Dopis, který zřejmě nikdy nebyl přepsán a poslán.
V jedné místnosti nacházíme opět technické zázemí a další hromadu dokumentace. Většina se týká pana Libora K.
Trávíme řadu minut listováním v zašlých papírech, abychom si udělali obrázek, o co se vlastně jedná.
Rukama nám prochází vyplněné dotazníky v průběhu let, zdravotní zápisky nebo třeba politické hodnocení jeho otce.
Jeho jménem jsou podepsané i časopisy uložené ve skříňce. Další část dokumentace je navršena na stole, který stojí na konci chodby. Opět týkající se stejného člověka.
Opouštíme tuto část plni myšlenek a směřujeme úplně nahoru. Schodiště ústí ve strojovně výtahu.
Dva velké motory na osobní výtahy a jeden menší pro nákladní jsou již značně poznamenány hledači kovů.
Zkouším dveře, které ze strojovny vedou. Dostáváme, se na střechu odkud je fantastický výhled. Bohužel je kvůli poloze nemocnice stejně tak dobrý výhled i na nás. Proto se schováváme zpět do budovy. Na dveřích nacházíme podpisy dalších URBEX teamů.
Okénkem vidíme křídlo s operačními sály. Na jeho střeše stojí hotové jezero vody. Je jasné, odkud se kapání bralo, ač venku pražilo slunce.
Dáváme si poslední odpočinek po dnešním náročném dni, kdy jsme nacestovali stovky kilometrů a probádali vše možné.
Nakonec balíme a po schodišti scházíme ztichlou budovou zpět do suterénu a míříme do kotelny a k východu. Bez problémů vylézáme do slunečních paprsků a míříme skrz vysokou trávu k vozu.

Další z míst, kde jsme nebyli naposledy.




Galerie opět na našem FB :
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama