Právě začínáme, prosím mějte s námi trpělivost. Děkujeme!!!

Od koleček po žebřiňáky

10. července 2017 v 16:35 | TheMelin
Když kolem tohoto továrního komplexu procházíme poprvé, nemáme z něj dobrý pocit. Něco nám říká, ať dovnitř nechodíme. Pokračujeme tedy v cestě a užíváme si klidnou přírodu okolo.
Zima uplynula jako voda a my se opět octli v těchto končinách naší země. Tentokrát již vybaveni na průzkum a továrna je jeden z našich cílů.




Komplex je zařízlý v údolí a skládá se z několika budov v různém stupni rozkladu. Protéká zde také dravá říčka, která sloužila na pohon strojů a výrobu elektrické energie.
Založena byla roku 1878 a ze začátku zde byla jen pila a soustružna. Později byl provoz rozšířen o truhlárnu, ohýbárnu, lakovnu, čalounickou dílnu atd.
Továrna vyráběla široký sortiment produktů od koleček ke kočárkům až po žebřiňáky.
V době největšího rozmachu byla v areálu i úzkorozchodná dráha pro manipulaci s těžkými kládami. V temných dobách druhé světové války se zde vyráběly transportní bedny na munici.
Po znárodnění komplex přešel pod jistý národní podnik a vyráběl se zde kuchyňský nábytek. Výroba pomalu upadala.
Dnes je továrna v dezolátním stavu. Bylo zde několik úmyslně založených požárů, které značně poškodily velkou část střechy. Voda tak získala přístup ke zdivu a začala jej pomalu nahlodávat. V kombinaci s místními krutými zimami je to smrtelná rána.
Zastavujeme vozidlo na plácku u starší části továrny. Bohužel tyčí se zde jen pár obvodových zdí, které pohlcuje bujná vegetace.
Calwen mne upozorňuje na decentní změnu v podobě zřícení čelní zdi se zbytkem loga. Škoda… zrovna tu jsem si chtěl jako první nafotit. Bohužel podmáčený spodek udělal své.
Prodíráme se křovinami dál a dostáváme se k zadní zdi. Má dokonce ještě okna. Za zdí hučí voda. Všímáme si jakéhosi vstupního otvoru ve spodní části zdiva. A vida. Potrubí! Zbytky tehdejší elektrárny na vodní pohon.
V současné době je v provozu nová elektrárna, která je maskovaná jako prostá chatka. Přes říčku k ní vede pobořený mostek. Jeho zdolání mou osobou bylo udušeno hned v zárodku a tak mohu suchou nohou pokračovat v průzkumu.


Obhlížíme poslední kousky zdiva a již míříme přes silnici k novější části.
Již zdáli vidíme propadlou střechu na jednom křídle budovy. Uvidíme, co nás bude čekat. Hlavní dveře jsou zajištěny cihlou.
Po její "demontáži" se ocitáme uvnitř. Napravo je velká hala, nalevo schodiště vedoucí do suterénu a chodbička kamsi dál.
Rozhodujeme se pro průzkum levé strany. Míjím schodiště, procházím dveřmi a "OCH" Rozvodnáááá!!! Moje elektrikářské srdíčko zaplesá a už nahazuji pákové jističe.
Calwen mne nechává řádit a prohlíží další místnost, která se jeví celkem nezajímavá. Za rukáv mne vytahuje za spárů elektra a společně míříme do první výrobní haly.



Vítá nás pohodlné křesílko a stoleček s televizí. Plus desítky různých krámů a zbytků z výroby. Uprostřed je v podlaze brutální díra do suterénu. Na konec haly se lze dostat jen přes nepatrný mostek se zbytkem podlahy. Tuto možnost zavrháváme. Na druhé straně stejně není nic zajímavého.
Procházíme tedy naši stranu. Objevujeme velký výtah o nosnosti 1000 kg. Průchod do druhého křídla budovy bohužel není možný kvůli propadlému stropu. Skrz okna vidíme, že za hlavní budovou se schovávají ještě dvě další.
Vyrážíme tedy do patra. Schodů pár chybí, ale vše řeší deska hozená přes otvor. Pomalu našlapuji - zdá se pevná. V patře jsou již patrné stopy požáru. Stropy jsou pokryté sazemi.
Dveře napravo odhalují zkázu. Celé křídlo má propadlou střechu. Trámy jsou ohořelé a v troskách se zakořenilo několik stromků. Rozsah propadu dává tušit, že celé křídlo je ztraceno.
Procházíme tedy další výrobní halu, která byla ušetřena. Regály, zbytky po dřevovýrobě a piliny. Strop v jednom místě opět propadlý, proto se zde moc dlouho nezdržujeme.
Čeká nás půda. Stopy požáru jsou opět silně znatelné. Saze jsou všude a jsou to cítit i ve vzduchu. Žár zde musel být obrovský. Plastové cedule na zdech jsou roztaveny, stejně tak je ohořelá barva na dveřích strojovny výtahu.
Z ní jsem nadšen. Je to první strojovna, kterou při průzkumu nacházíme.
Podlaha je na několika místech propadlá, proto se zde také nezdržujeme dlouho, ačkoli konstrukce výtahu se zdá nejpevnější věcí v budově.


Sestupujeme z půdy a míříme do suterénu.
Zdá se, že je nejzachovalejší částí ačkoli opět chybí strop, jak již bylo zmíněno, a je vidět do patra nad námi. Visící prkna se pohupují v průvanu.
Zde se zdá, že půjde proniknout do poničeného křídla budovy. Procházíme kolem výtahu (zjišťujeme, že měl dveře na obě strany) a opět se zastavujeme.
Před námi je šílený obraz zkázy. Stropy jsou propadlé až do suterénu. Celé se to nezdá moc pevné, a je to komplet promáčené, proto utíkáme pryč.


Nejkratší cesta ven - okno. Calwen elegantně seskakuje, tiše jako myška do hromady polámaného eternitu.
Potichounku vyskakuji já - KŘAAACH!! Na mě bylo narafičeno sklo.
Vyvalí na mne oči. "Pardon," pronáším na omluvu.
Jdeme obhlédnout sousední budovu, která byla s hlavní dříve spojena otevřeným mostem. Prkna však již vzala za své. Přes okna vidíme hromady dokumentů. Asi se jednalo o administrativní část.
Podlaha je opět lehce prohnutá, proto jsme opatrní. V místnůstce napravo býval skládek a dílna elektroúdržby. Ze starých plakátů aut na nás dýchá nostalgie.
Podlaha je pokrytá pracovními listy, knihami a technickou dokumentací. Studujeme, listujeme.
Ostatní místnosti nenabízejí nic zajímavého, proto patro opouštíme. V přízemí vidíme, že část budovy se bortí. Procházíme tedy opatrně. U okna se nachází nádherné staré pracovní stoly s vytahanými šuplíky. Ve vzduchu jsou cítit maziva. Desky stolů nesou známky desítek let užívání.
Calwen objevuje lahev od jakéhosi vánočního punče německé výroby. Proti rozbitému oknu působí značně fotogenicky.


V jedné povalené skříni objevuji hromadu práškových barev.
Opouštíme i tuto budovu a rozhodujeme se prozkoumat zarostlý kout u hlavní budovy - kdysi asi dvůr.
Skrz křoviska vidíme otevřené dveře… tedy okno. V místnůstce je soustruh a pootevřené dveře do nitra pobořeného křídla. Okénko se jeví jako příjemná přístupová cesta.
Jakmile jsme v místnůstce, přemýšlím jak nafotit soustruh. Calwen se vrhá ke dveřím tuše cestičku do poničené části budovy.
Otvírá dveře a zarazí se. Chvilku zírá a opět je zavírá.
Zaujat soustruhem jsem neviděl, co je za dveřmi.
"Tudy asi ne" povídá.
Beru za kliku a vidím, co viděla ona. Cihly, prkna, nosníky… vše krásně navrstveno, že by nepronikla ani myš. Křídlo tedy definitivně zavrháme.
Opouštíme oknem místnost a jdeme probádat zbytek areálu. Je vidět, že místo se pomalu stává černou skládkou. Skrz odpadky procházíme do vysoké haly neznámého určení. Na zemi je jakási základna - vypadá to na veliký kotel, nebo nádrž. Kompletně demontovanou. Jediné co zbylo, je vysoký komín.
Opouštíme halu. Poslední část hlavní budovy je přístupná po přistaveném schodišti. Je tu tma a bordel. Místnosti jsou ovšem prázdné a značně provlhlé.
Pokračujeme tedy zpět na ulici. Tato část se nám ani trochu nelíbí, proto ji opouštíme velmi rychle.
Zkusíme budovu obejít ještě z druhé strany. Trošku zaostávám a Calwen je již vepředu. Mává na mne. Nacházíme zaústění kolejí do dvou sušiček na dřevo. Jednou procházíme do budovy. Ocitáme se za "závalem" propadlého stropu.
Tak přeci se nám to povedlo. Je tu tma a vlhko. Pár skříní a jinak nic.
Proto se vracíme na vzduch a vylézáme po posledních schodech nad sušičky.
Je zde odsávání. Zarážím se. Na hromadě za trámem je hromada hadrů. Pohledem ji zkoumám, ale zdá se, že v ní nikdo zahrabán není. Pofotíme co se dá a vyrážíme pryč.

Je to smutné. Kdysi prosperující podnik, sdružující šikovné řemeslníky z širokého okolí. Dnes jen ruina, které dávám ještě pár zim, než se úplně sesune sama do sebe.

venkovní most

Zeleň rostoucí z popela

očazené patro

Komín


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama