Právě začínáme, prosím mějte s námi trpělivost. Děkujeme!!!

Infekční klinika

15. července 2017 v 16:07 | TheMelin & Calwen
Zastavujeme vedle silnice na malém plácku. Úspěšně trefuji autem všechny díry. Vypínám motor. Už z předběžného pohledu je jasné, že tohle na polobotky nebude. Vystupujeme. Provoz není naštěstí velký, tak snad nejsme moc nápadní.
Povedlo se mi zastavit kufrem přímo nad louží, takže vytahování pohorek a vybavení je trochu akrobatická záležitost (mimo kufru jsou nad vodou i dveře spolujezdce - muhaha).
Náležitě vystrojeni necháváme přejet auto, jehož řidič po nás nechápavě civí a přecházíme.




Bordel, čurbes, skládka, odpadky, mrmel... Všechno, co tě napadne, tu najdeš. Procházíme kolem vysklených oken půlkulatého průčelí - jsou plné naházených pneumatik.
Ačkoli se to na první pohled nezdá tak je klinika celkem rozsáhlá. Na průčelí navazuje dvoupatrová budova, která se táhne do křovisek.
Nacházíme hlavní dveře. Vypadá to jako vstup do pekla. Uvnitř je slušná tma, takže zapínáme baterky a opatrně vcházíme dovnitř. Všudypřítomné odpadky nejsou příjemné na pohled. Snažíme se poslouchat, zda neuslyšíme nějaký nepatřičný zvuk. Přeci jen to tu zavání nějakým novým obyvatelem. Vcházíme do vstupní haly. Po nějakém původním zařízení nezbyl ani šroubek. Napravo je velká, holá místnost a prosklené kanceláře plné pneumatik.


Vyrážíme na druhou stranu do nitra budovy. Vedle vstupní haly je ve stěně okno do vedlejší místnosti. Naskýtá se nám zvláštní pohled na místnost, kde stojí červené křeslo a dětská tříkolka. Okny dovnitř proudí málo světla kvůli vegetaci, která je doslova nalepená na zdi.


Chodba se stáčí za roh. Nalevo jsou úzké schůdky do sklepa. Jsou pokryté sazemi, stejně jako strop. Evidentně tu někdo odpadky zapálil.
Zatím se rozhodujeme dokončit průzkum přízemí, aby nás nečekalo nějaké překvapení.
Chodba vede od sklepa rovně k druhému východu. Několik místností, které míjíme, jsou pořád stejným obrázkem smetiště. Otvorem po dveřích vycházíme ven. Je zde pouze malý plácek obklopený hustými keři, přes které se vážně prodírat nechceme.
Vracíme se ke sklepu.


Jdu první, Calwen za mnou. V prachu schodiště leží vysypané hrací karty.
Schodiště ústí do místnosti, kde byla dříve nejspíše kotelna. Nyní je to skladiště pneumatik a jiného harampádí. Pokračujeme dále.
Sklípek není rozlehlý, ale je pěkně ponurý. Necítím se zde úplně vesele. Calwen bere do ruky pádný argument v podobě dřevěné fošny - jen tak pro jistotu.
V jednom rohu nacházíme hromadu dokumentů. Sice již zde není nic o pacientech, ale o léčivech se lze něco málo dozvědět.
Sklep končí zvláštní klenutou místností. Jakoby sem vůbec nepatřila.
S radostí jej opouštíme. V chodbě opět chvíli poslouchám, ale naštěstí neslyšíme nic. Navštěvujme podivnou místnost s křeslem. Co zde asi bylo? Kancelář, ordinace, lůžka? V šedavém světle se mi špatně fotí a tak se vydáváme se do patra.
Infekční oddělení bylo založeno v roce 1963 jako detašované pracoviště jedné velké nemocnice.
Fungovalo do roku 1995, kdy se opět přestěhovalo do "domovské" nemocnice.
Objekt odkoupila jistá firma, která dnes již neexistuje a její jednatel je po smrti. Komplex osiřel a začal chátrat. Vzhledem k poloze vedle hlavního tahu se stal místem černé skládky a také čelí častým nájezdům bezdomovců, sprejerů a vandalů.
V roce 2012 svitlo na lepší časy - objekt koupil jistý podnikatel s plánem vytvořit pension pro seniory.
Peníze chtěl získat z dotací EU. Nakonec z projektu sešlo a budova se dále rozpadá. Majitel nemá prostředky na její údržbu a snaží se ji prodat.
V nedávné době vyšlo najevo, že se v budově běžně povaluje lékařská dokumentace pacientů. Během zásahu policie, která budovu uzavřela, byla dokumentace posbírána. Nakonec nebyl nikdo obviněn.

Zde je díky mnoha oknům mnohem více světla a také menší nepořádek. Po jakémkoli vybavení není ani stopa. Páteřní chodba s mnoha pokoji. Odhadujeme, co kde mohlo být. Jediné, co dokážeme určit s jistotou, jsou toalety


Místnosti jsou holé s oprýskanou omítkou a vytrhanou kabeláží.
Pokračujeme po schodišti nahoru. Poslední patro je stejné jako předchozí. Není zde vůbec nic zajímavého, ale je zde docela příjemně.


Oknem se dá dostat i na střechu, z níž rostou celkem solidní břízky. Konám tak a proskakuji jiným oknem zpět dovnitř. Když si uvědomím, že musíme projít přes temné přízemí, nejraději bych zde zůstal. Co naplat - odcházíme.
Nic zajímavého zde není. Jen odpad, tíživá atmosféra opuštěnosti, ačkoli hlavní silnice je jen pár metrů od nás a hlavně vysoká šance narazit zde na nějakou pochybnou existenci, co si tu chce aplikovat nitrožilně nějakou "dobrotu".
Ven vycházíme pěkně z čerstva. Zkoušíme budovu ještě obejít a tak kličkujme mezi kupičkami odpadu.
Bez šance - mokrá křoviska jsou všude.
Poslední fotografie z venku a již se vracíme k vozu.


Zase jedno místo, které stačilo vidět jen jednou... Proto je i report kratší.

loupající se nátěr

Chodba
Lákavé průčelí

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dominátor Dominátor | Web | 15. července 2017 v 16:27 | Reagovat

http://lagablog.blog.cz/1706/5-duvodu-proc-se-v-lete-nechodim-koupat-na-koupaliste

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama