Právě začínáme, prosím mějte s námi trpělivost. Děkujeme!!!

Červen 2017

Zašlá sláva Českého hornictví - část druhá ...

29. června 2017 v 17:48 | TheMelin & Calwen
Pokračování článku o našem industriálním výletu....
Následuje Trafostanice.
Patrová budova plná vysokonapěťových kobek s podzemními kolektory kabelů. Uvnitř to čpí olejem a mazivy. Procházíme poměrně jednotvárné místnosti, které jsou pokryté rozvaděči. Větřím ukrytý prostor! Ve stěně je díra, kterou se protahuji do malého skladu/dílny.

Pracovní sídlo SS

26. června 2017 v 17:30 | Calwen
Poposednu si, upravím si pás. TheMelin se soustředí na řízení. A tak čtu, "opuštěná vila nese dva názvy. Prví byl podle rodiny, která objekt vlastnila a obývala jí do druhé světové války. Druhý zřejmě podle správce, který ji opatroval…" Zbytek textu přelétávám očima. Nakonec odkládám telefon do přihrádky.
Sleduji utíkající cestu. Slunce vylézá vysoko na oblohu a teploty se zvyšují. Po modré obloze se valí šedé mraky, na déšť to ovšem nevypadá.
Když zastavujeme na místě určení, vyhlížím z okna. Sleduje mě. Šedivá vila, ze které na první pohled čiší opuštěnost, mě hltá očima. Tiše mě volá do svých útrob… a já jejího volání následuji…


Zašlá sláva Českého hornictví - část první ...

22. června 2017 v 7:00 | TheMelin & Calwen
Zase jedno pošmourné ráno.
V matičce měst plníme kufr auta vybavením a v mírném dešti vyrážíme. Dle předpovědi má být ideální
počasí - mraky, mlha, déšť… Dnešní plán je jeden větší průmyslový areál bývalého dolu.
Jsme tři. Já, Calwen a Dědek. Cesta je docela dlouhá a tak plánujeme a rozebíráme situaci. Povídáme si o tom, co bychom tam mohli nalézt. Něco už máme v podvědomí - rychle jsme prolezli opuštěný důl s Calwen před 14-ti dny. Teď se tam vracíme - v plné polní. Calwen se těší na místní kanceláře, já zas s Dědkem na technickou funkci dolu.


Vila továrníka

19. června 2017 v 7:30 | Calwen
Oblečeni od hlavy až k patě opouštíme prozatím náš největší opuštěný objekt. Naplněni adrenalinem přebíháme trať. Klepou se mi trochu kolena, TheMelin nás tiše pohání vpřed. Tentokrát jsme tři. Otáčíme se za sebe. Oddychujeme si - nikdo nás nesleduje. Ale o tom, co nás potkalo, příště.
Prší a fouká silný chladný vítr. A tak tedy rychle nasedáme do auta. TheMelin startuje a už vyrážíme dál. Náš další cíl je jen několik kilometrů daleko - prázdná vila po úspěšném továrníkovi.


Opuštěná raketová základna

18. června 2017 v 8:39 | TheMelin
Jednoho krásného dne jsme se rozhodli, že se začneme věnovat více tomuto určitému koníčku - URBEX. Spousta lidí si ťuká na čelo a ptá se, proč proboha lezem do opuštěných domů. Vždyť se nám něco stane a vůbec proč neděláme něco smysluplnějšího.
Pocit objevování, adrenalin, nejistota. To vše odměněné třeba jen plesnivou freskou na stropě. Ale stojí to za to.
Popíšu tedy níže naši PRVNÍ výpravu… více uvnitř.


Poslední dům zaniklé obce

12. června 2017 v 12:14 | Calwen
"Uvidíte. Myslím si, že se Vám to bude líbit." Povídá nám TheMelinův kamarád Libor, majitel soukromého muzea šumavských minerálů. Jeho žena nám ukazuje fotky opuštěné hájenky. Netypické panství na Šumavě zahalené do lednové mlhy mě fascinuje. Střecha pokrytá sněhem, rozmlácená skla pokrytá jinovatkou. Holé listnaté stromy tiše shlíží na opuštěné panství. Mrkám na TheMelina. Tam musíme! Se zájmem si prohlížím ostatní fotky víc než minerály ve vitrínách. Na minerály se zaměřuje TheMelin. Padá jedna chvála za druhou. Libor si dal s kompletací sbírky záležet. Je to krásná podívaná (TheMelinův názor).
"Dneska to už nestíháme," říká mi manžel, když šlapeme cestu k velhartickému hřbitovu. "Nevadí, máme na to celý týden," povídám mu. "Dovolená nám teprve začala!"


Hudba a veselí utichlo

9. června 2017 v 12:30 | Calwen
Rychle se rozhlížím po okolí. Nikdo nikde - chvilka klidu. Neohroženě se prodírám dírou v plotě. Adrenalin mi nahání krev do uší. Do obličeje mě šlehají dlouhá stébla trávy. TheMelin je už dávno uvnitř oploceného pozemku. Krčí se u keře a ostražitě se rozhlíží po okolí. Kývnu na něj a vydáváme se dál. Přikrčení, se zatajeným dechem, probíháme terasou a míříme k vlezu. Rychle dovnitř - pomalu ven. Vstup máme jistý, svým způsobem jsme připraveni na všechny překážky. Teda skoro na všechny.


Penzion, kde se pomoci nedovoláš...

7. června 2017 v 16:30 | Calwen
Se zatajeným dechem zastavujeme auto na značně neudržované příjezdové cestě. TheMelin nakukuje ven. Válí se tu všechno... rozbité skleničky, použité plenky, lednice, kuličky na airsoft, motorkářská bota, zbytky skříně, oblečení... Zpod rozpraskaného asfaltu vykukuje první jarní tráva... a jako jediná tu nepůsobí mrtvě.
Vylézám z auta, dopolední chlad se mi zařezává do holé kůže. Rychle se natahuji pro mikinu. Nad námi se stahují dešťová mračna. Vítr zde má mrazivý efekt. "No?" otáže se můj doprovod a dívá se před sebe. Sleduji jeho pohled.
Musím se usmát. Dívám se na značně chátrající objekt před sebou, jenž přestal lákat svou klientelu už dávno. Jeho opuštěnost mě naplňuje zármutkem, ale i respektem. Nemůžu se dočkat, až překročím práh.
Za zády nám projede auto. Otáčím se, řidič přibrzdí, podívá se naším směrem. Pohledem nemine jediný objekt široko daleko. Nezastaví, přidá na plynu. Okolí ztichne. Není slyšet ani ptáčka.
"Tak jdeme..." Vybízím sama sebe i TheMelina. Odhodlaně vykročím vpřed, vstříc ponurým stěnám opuštěného penzionu, a žmoulám baterku.